Ve starých herbářích můžeme najít mnloho chvály na bylinu nazývanou svalník. Podle autora prvního českého tištěného herbáře, lékaře Jana Černého, se jí na Moravě říkalo též devaterník. To podle devatera léčivých mocí, které má. Staří herbaristé doporučovali tuto bylinu mimo jiné třeba při bolesti náročků či moudí, tedy mužských pohlavních žláz, při bolestivé menstruaci u žen, při kýle nebo pří těžkých průjmech. Ale hlavně a co nejvřeleji ji doporučovali při léčení zlomenin kostí a vymknutí kloubů. V mnoha receptářích je dokonce svalníková mast považována za účinnější než neméně široce užívaná mast z červů zemských, tedy ze žížal. Matthioli uvádí svalníkovou mast složenou z mnoha přísad, mezi nimiž nechybí třeba arménská hlinka, kadidlo či dračí krev. Halvní roli však stále hraje právě bylina zvaná svalník.Tuto zázračnou rostlinu známe velmi dobře téměř všichni. Jenže dnes jí říkáme kostival. I tohle jméno má za sebou pěkně dlouhou historii. Už zbožný brněnský mnich řádu svatého Františka v polovině 15. století doporučuje: „Kto by sobě ruku nebo nohu vyvinul, ten vezmi kostival…“Dnes už ze směrnic Evropské unie víme, že byliny žádnou léčivou moc nemají. Tím méně ty, o kterých staří lékaři soudili že skutečně pomáhají, neboť „to na mnohých zkušeno jest“. Ale pokud si chcete užít tu atmosféru, můžu k vám mast vyrobenou podle receptu zbožného františkána přinést ve starobylé lékárenské stojatce a namasírovat vám s ní zatuhlé klouby. Kostival z moci úřední prý už žádnou léčivou moc nemá. Ale ten svalník….